#den 12: Sparta

Ráno mě děsně bolí lýtka. Zjišťuju, že Pavla taky. Netušila jsem, že v této části těla mám svaly, které by se daly natáhnout, musí to být výsledek včerejší netypické chůze nad propastí. Nicméně kromě lýtek je zejména dneska život obzvlášť krasný, nezdá se vám? Pavel sice s trochou nadsázky navrhuje výpravu k další jeskyni, ale rodinnou radou je tento nápad okamžitě smeten ze stolu. Zas nejsme hazardéři, žejo. 

A tak pro tento den volíme plán projet Spartu na kolech. Připraveni jsme během chvilky, vyjíždíme. Serpentíny, jimiž sjíždíme z hor do města, už nikoho nevzrušují. Sparťanská výchova funguje. 

Na místě nasedáme do sedel a vzhůru do velkoměsta! Tedy, velkoměsta, současná Sparta má kolem třiceti tisíc obyvatel. Založena byla jako moderní město až v devatenáctém století poblíž někdejší antické Sparty. K vidění je tu zejména původní archeologické naleziště, hrobka a socha krále Leónidáse, který se proslavil v bitvě u Thermopyl, v níž hrstka sparťanů dokázala několik dní bránit horský průsmyk oproti mnohonásobné perské přesile. V bitvě byli sice nakonec poraženi a do jednoho zabiti, ale kvůli ztrátám, které nepříteli způsobili, byla nakonec perská armáda o rok později poražena v námořní bitvě u Salamíny a na nějakou dobu zavládl klid zbraní. 

Historie je tu vidět skutečně na každém kroku a pro nás je naprosto vtahující. Obzvlášť, když o začátku řecko perských válek máme zrovna rozečtenou knihu beletrie pro děti. Jinou jsme dočetli ještě před odjezdem. 

Jako první proto chceme vidět trosky původní Sparty, ale nakonec se zastavujeme na místním hřišti. Je docela velké, schované ve stínu borovic. A je na něm spousta dětí! “Dneska se v Řecku volí, školy jsou zavřené, kdybyste přišli zítra, měli byste tu větší klid,“ vysvětluje nám na hřišti jedna maminka. My i děti jsme tu ale celkem spokojení. Koukáme na netradiční herní prvky, třeba trampolínu nataženou nad zemí mezi ocelovými kůly bez ochranné sítě - vskutku sparťanské, podotýká Pavel. Potom kruh, který se v určitém zešikmení nad zemí točí, děti se po něm snaží ujít co nejvíce koleček to jde, výborný trénink padání a dopadání ve stylu kamikadze. 

Na hřišti strávíme nakonec docela dost času a teprve krátce po poledni se pohneme dále. Ve směru naleziště nás ještě zaujme obchod se suvenýry, kde si děti s Pavlem koupí drsná trička Sparťanů, která si hned oblékají. Na nalezišti jsme nepřehlédnutelní. Koukneme na někdejší agoru a akropoli, z níž zbyly jen základy, a zbývá nám už jen socha Leónidáse. Ještě krátce fotbalový stadion, to ve Spartě musí být a vracíme se zpátky k autu. Vyjíždíme do naší horské vesničky.

Na večer se jdeme ještě projít po městečku. V místní taverně si objednáváme řecký salát a řeckou specialitu souvlaki, což je vepřové maso na špízu se salátem. Děti chtějí hranolky s masem, co už. Pavel jim dohromady objednává jen jednu porci, dopředu zvolil taktiku krmení dravé zvěře už na základně, takže do dětí dostal těstoviny, jabka, okurky a nějaké cereálie. Jedna porce tedy stačí. Od místního hospodského děti nafasují džus zdarma. Je to příjemný chlapík. A jeho pomocník taky. Dáváme se s ním po večeři do řeči a dozvídáme se, že v městečku tu dnes žije už jen třicet obyvatel, že mnoho místních odešlo během druhé světové války do USA, odkud stále jezdí do vesnice na dovolenou. Mluvíme o Řecku, doporučuje nám, kam se dále podívat. Všichni známe spartan race slavný po celém světě. I Toník se zapojuje do hovoru, představí se a s naší pomocí mluví o včerejší cestě k jeskyni. Místní domorodec se tváří jakoby mělo jít skoro o běžnou cestu, to mu nedarujeme! Teda vlastně jo, díky za zážitek, díky za pokec a necháváme mu tam pěkné dýško. 

Cestou zpátky už je tma a nejvyšší čas jít spát, zítra se přemisťujeme dál!