Sedláci na cestách

Tak, jak jsme ve Švýcarsku očekávali, že bude pršet a počasí nás příjemně překvapilo, tak jsme u Ženevského jezera očekávali, že bude slunečno a počasí si i zde prosazuje svoji vůli. Celý den nám prší. “To je ale skvělý, můžeme být jenom tady,” radují se děti, které se nebojí vlka nic. Jejich entuziasmus z bazénu přetrvává. Takže jednou dopoledne, jednou odpoledne. Dobrý oběd v mezičase. Různé hry, které nabízí ubytování i deskovky, které jsme vzali s sebou. Pohádka na večer. A hlavně bytí spolu. Posilování vazeb - Josífek chce nově spávat s tatínkem, Toník češe Andělku, já si hraji na čarodějničky s Andělkou a lektvary podáváme klukům, ti jsou pak ještě hodnější než obvykle (což už snad ani nejde). Miluju rodinné dovolené!

Děti jsou z ubytování nadšené. Už od rána chtějí plavat, fotbálek, teda ne šipky, anebo vlastně ping-pong. Vstáváme pozdě. Pomalá snídaně s kávou je základ každého dobrého rána. Toník, Andělka i Josífek si spolu sami sednou k deskovým hrám. S Pavlem je pozorujeme a kocháme se. Něco, na čem se všichni tři shodnou, skvělé. Na desátou vyrážíme do kostelíka v sousedním městečku. Zjišťujeme, že mše tam je jednou za měsíc, nejsou kněží. Při vstupu nás vítají místní, u ambonu celou dobu zpěvák diriguje lid, po skončení bohoslužby farář neodchází, místo toho jde mezi lidi a zůstává s nimi, povídá si, jeví zájem o každého. To vše sledujeme z kůru. Děti chodí ven a zase k nám. Po skončení mše jedeme zpět na oběd. A zbytek dne trávíme na ubytování. Pavel po obědě “zavře oko”, jak říká, rozuměj - spí jak mrtvola tři hodiny, budiž mu k dobru, že uspí i Josífka a já se staršími dětmi čtu Ronju, dceru loupežníka. Krásná kniha. Využijeme k četbě celé tři hodiny. Potom musí být bazén, několik her stoln...