#den5: Jsme olympionici!

Pavel má dnes dovolenou. Musíme toho využít, a protože jsme naše první ubytování zvolili jen třicet minut od starověké Olympie, dnešní cíl je jasný. Už dopředu s dětmi z moudrých knih víme, že v Olympii se přibližně tisíc let konaly každé čtyři roky olympijské hry, a to až do roku 393 n.l. Z původní architektury zůstala dochována brána, kterou atleti vstupovali na stadion a původní startovací čára. V místním muzeu je navíc k vidění řada soch, keramiky a válečného vybavení. Nejznámější je socha Herma od Praxitelese. 

Tak jdeme na to! 

Zaplatíme si vstup a už jdeme organizovat první vlastní olympiádu. Připravit na čáru - tři - dva - jedna - start - a běžíme na vzdálenost jednoho stadia! Andělka utíká jak gazela. Pro nás všechny je to neskutečný zážitek. Mezi tesanými kameny si potom děti zahrají na schovku. Kličkovanou si dají kolem borovic, z nichž každá je tu minimálně stokrát dýl než oni. A když procházíme kolem starobylých sloupů, které před stadionem stojí jako připomínky dávných chrámů a Bohů, v něž už nikdo nevěří, děti kolem nich chodí a pojmenovávají je - dórský, iónský, korintský. Představuju si, kolik lidí s různými příběhy a nadějemi sem v průběhu těch staletí přišlo. Co tyhle zdi všechno zažily! Praxitelesuv Hermes je nakonec už jen třešnička na dortu. 

Když se vrátíme domů, olympijské hry jsou hitovka. Děti organizují hod klacíky, kamínky, běh, skok. Soutěží se v různých obměnách pořád. No, zážitek!