#den15: Nafplio, někdejší hlavní město Řecka

Čtvrteční dopoledne plyne jako každé jiné. Ráno aspoň trochu školních povinností. Jakmile začne být horko, jdeme na pláž, koupeme se, sbíráme mušličky. Taky jsme dnes udělali z jednoho místního poloostrova ostrov! Ty mozole mi za to stály. Místní na pláži (jediní dva) se na mě sice dívali jako na úplnýho blbečka, co jim ničí kus pobřeží, ale když máte kolem sebe děti, co sem tam taky kopnou do země, tak si to můžete dovolit. 

Dáváme si rychlý oběd. 

A pak už vlastně jen čekáme na Pavla, až dopracuje. Odpoledne máme naplánovaný výlet do Nafplia. Do velkého města potřebujeme hlavně nakoupit, protože, jak jsme pochopili, najít v Řecku obchod v menších vesnicích by snad mohl být jeden z úkolů pro Hérakla a potom Nafplio podle všeho opravdu stojí za návštěvu - mezi lety 1829 až 1934 bylo dokonce hlavním městem Řecka. Dominuje mu pevnost na nedalekém návrší. Známý je taky ostrůvek, který je vidět z místního přístavu, na němž v minulosti bydlívali městští kati. 

Parkujeme na strategickém místě, to znamená v blízkosti hřiště, takže úspěch naší výpravy je zaručen, smějeme se s Pavlem. Potom procházíme městem. Po dlouhé době vidíme obchůdky určené turistům. Andělka hned v prvním utratí svých dvě a půl euro výměnou za pásek s mořskou pannou. Následují náměstí a kostelíky až se dostáváme k promenádě kolem přístavu. Koukneme na ostrov a vracíme se k autu. Protože už padá tma, zaběhne pro něho jen Pavel, který už je značně nervózní, protože - jak nám prozradí v autě - nejedl v domnění, že v Nafpliu natrefí na restauraci s gyrosem, což se nestalo. V autě v tu ránu zavládne posvátné ticho. Všichni víme, co to znamená, když má tatínek hlad. Není třeba zbytečně dráždit hada bosou nohou nebo tak nějak, žejo. 

A tak v relativním klidu vyjíždíme ještě na pevnost na kopci, i když se vlastně už nikomu nechce. Samotná pevnost je naštěstí zavřená, tak není co řešit. Pod sebou vidíme noční Nafplio, Ten výhled za to ale stál! 

Cestou nazpět ještě nakoupit a domů už vezeme spící děti.