Poslední den v hlavním městě Řecka. Ten se musí pořádně využít! A protože Toník vstává každý den tak o dvě hodiny dřív než ostatní děti, naplánují si s Pavlem vyjížďku na kole na kopec Lykavitos, odkud je krásný rozhled na celé město a zažít tu východ slunce bude bomba. Vycházejí z hotelu v šest a jakmile se za nimi zabouchnou dveře, zbytek rodiny je vzhůru. No, nic.
Čekání na snídani je pro nás tentokrát opravdu dlouhé. Aspoň máme skutečný hlad, když se vydáváme s dětmi dolů a nabíráme si první kolo dobrůtek. To už jsou tu i kluci. Vypráví nám o příkré cestě do kopce, kapličce a zvonici na vršku, vycházejícím slunci. Po cestě znovu viděli náměstí Syntagma i s pochodujícími vojáky a nejstarší byzantský kostelík v Athénách. Mezitím jdeme s talířem pro druhé, třetí kolo jídla, odvážlivci i pro čtvrté. Děti si užívají melouny. Nahoře je pobaleno, já chci ještě naposledy posedět pod Akropolí. Starší dvě děti chtějí se mnou. Během deseti minut sedíme u Herodionu a Akropole je přímo nad námi. Kdybych měla čas, dokázala bych tu strávit celý den s knížkou v ruce! Jenže musíme dál. Seběhnem do hotelu, zavazadla vynášíme do auta, které mezitím Pavel přistavil před hotel a jedeme.
Další plánovaná zastávka - Maratón.
Bitvu u Maratónu máme s dětmi důkladně prostudovanou. Známe ji nejen z knihy, ale i z výukových videí déčka. Toník je bojovou taktikou uhranutý. Jak řekl Pavel, je to jasná ukázka toho, že mozek může zvítězit nad početní převahou.
V roce 490 př. n. l. měli Peršané na Blízkém východě strašlivou pověst. Masakrovali ostrovy a městské státy v Egejském moři, už dříve si podrobili Egypt a další oblasti. Oproti Řekům měli k dispozici luky, které v obyvatelích Atén vyvolávaly hrůzu. A taky koně. K Maratónu jich přitáhlo sto tisíc (dobře, jiné prameny uvádějí nižší počet, ale jisté je, že jich bylo fakt hodně). Athéňané v hlasování odsouhlasili, že se s perskou armádou střetnou, sami měli deset tisíc hoplítů a dali vzkázat do Sparty pro další. Tam ale zrovna probíhaly náboženské oslavy, a proto Sparťané odpověděli, že dorazí, ale až po ukončení oslav. Athéňané, kteří se mezitím již rozložili nedaleko Maratónu, se chtěli původně stáhnout. Avšak díky Miltiadésovi, slavnému vojevůdci, to nakonec neudělali. Napadli Peršany s taktikou, které se dosud učí na vojenských školách - předstírali útok na střed, kudy kvůli nebažinatému podloží jela perská jízda, postupně roztáhli své řady do obou křídel a Peršany v podstatě obklíčili s jediným únikem - k jejich lodím. V bitvě u Maratónu zahynulo 192 Athéňanů a asi sedm tisíc Peršanů. Zbytek se dal na útěk. Toto vítězství znamenalo pro Řeky deset let klidu, až do bitvy u Thermopyl.
Z Maratónu pak podle legendy vyběhl do Atén běžec, předal poselství "zvítězili jsme" a padl.
V samotném Maratónu je dosud mohyla navršená na pohřebním místě padlých Atéňanů, když k ní ale přijedeme, přijde nám líto platit za ten travnatý kopeček šestnáct euro, zvlášť po výdajích na památky v Aténách. Mrknem na to přes plot a jedeme hledat startovací čáru maratónského běhu. Nacházíme ji asi o dvě minuty autem dále, parkujeme a od čáry běžíme prvních asi dvě stě metrů. Hold všem, co to běhaj celý!
Pak už jedeme rovnou k moři do vesnice Kalypso. Máme tu pronajatý přízemní byt v cihlovém domě, přes terasu přístup rovnou na kamenitou pláž a do moře. Je úmorné vedro, potřebujeme se ještě schladit. Jenže pláž je strašně špinavá! Plastová víčka, sáčky, občas nějaká bota, kusy látek, vyplavené dříví, tráva. Majitel nám vysvětluje, že to souvisí s nedávnými záplavami v oblasti - velká voda spláchla všemožné odpadky do moře a jednotlivá města nestíhají uklízet. V reálu to znamená, že když je příliv, máme bordel a pak rovnou vodu. Při odlivu se objeví asi třímetrový pruh kamení, po kterém se dá chodit, dá se tam přinést židlička a chvíli pobýt. Každopádně i přes tuto nespornou nevýhodu je toto pláž, na které jsou ty NEJVĚTŠÍ!! mušle, který zatím děti viděly. Ve vodě objevují jednu velikosti vlastní dlaně, ještě ke všemu zavřenou, jak oni říkají dvojitou. Radost mají velikou.
Večer ještě musí být pohádka, která byla včera demokraticky odhlasována, obchod jsme po cestě stihli, takže popcorn je. Mikrovlna v bytě už nikoli. Trochu kukuřičných pukanců vydolujeme v troubě, ale celkově nic moc. Stmívá se, další den za námi. Dobrou!
Comments
Post a Comment