#den23: Vyloženě strašní psi

Pátek. Dnes Pavel pracuje, Toník má domluvený hovor se spolužáky, Andělka s Josífkem při něm chtějí pomoct. V osm snídáme a ladíme společně detaily nadcházejícího telefonátu - Toník má připravený kvíz a vypracovaný celý papír o řecko-perských válkách, taky jsme nakreslili do sešitu vojáka Sparťana a vojáka Peršana, aby děti viděli jejich typickou zbroj a zbraně. V půl desáté se spojujeme. Je to milý. Spolužáci jsou z kvízu nadšeni, vědí, že Řecko je v Evropě, že na půl člověk a na půl kůň je kentaur a taky že kyklop má jen jedno oko. Tipnou si zvíře, které mají Atény ve znaku. Válečnictví zajímá hlavně kluky. Taky se děti Toníka sami ptají - jestli tu je teplo, jestli se koupe, jestli nám tu pršelo. Za deset dní je už je Toník u vás! 

Pak musíme na pláži zkontrolovat zase ty gigantický mušle. Panejo! Zas tu jsou! Pavel mi šeptá, že jich děti posbíraly po všech plážích už tolik, že jim bude muset půlku vyhodit, přece to celý nepovezem domů. Říkám mu, že to jim nemůže udělat a z jeho pohledu je mi jasný, že si v duchu říká něco jako “jasně, tak to vysypu, až u toho nebudeš ani ty.” Známe se moc dobře. 

Toník si sám sedá k písance vázaného písma, chce se naučit spojovat písmenka, což nabízí po jedničce druhý díl útlé písanky. Andělka chystá osadníky. Deskovku hrajeme asi hodinu, pak děláme pauzu a zas jdem do vody. K obědu se dostaneme tentokrát trochu později, na pláži totiž tatínek odchytne medúzu a ta se musí pozorovat. Taky vracíme nějaké nachytané, avšak stále živé škebličky do vody. Dohromady je to moc práce, nějaký oběd počká, to dá rozum. 

Odpoledne chceme vyjet na kolech po okolí. Nebereme s sebou ani svačinku, neplánujeme být na kolech dlouho. Zato děti batůžky na mušličky mají. Výlet popsal Toník, který si hned po příjezdu sedl a řekl, že tohle musí okamžitě napsat. 

Viloženě strašný. Jeli sme asi padesat metru a pak sme potkali psa a furd šel za nami ujeli sme dalšich 250 metru a pak tam bilo kameni tak sme se museli vratit a on šel furt za nami a jeli sme jinam a nechali za nami psa a jeli sme a najednou tam bili 3 psi  taťka a mamka a jedno štěně a štěně to přeskočilo a taťka ho ňak zahnal ja nevim jak a taťka si ulomil větev a jeli sme asi 1 kilometr a zase na nas vištěkli 2 psi a nebili za plotem ale taťka praskl klackem a bilo ticho jeli sme asi 50 metru a zase na nas 2 psi tentokrad za plotem a bili zuřivi richle sme jeli asi 100metru a bil tam prvni pes a jeli sme a vipadalo to že de za nami ale nebilo to tak dojeli sme domu a ja sem řekl to bil vyloženě strašnej den
Otázky - Kolik tam bilo psu? Kolik sme ujeli kilometru a metru?

Celkově ale máme z výletu srandu, včera to s tím psem bylo horší. No, uvidíme, jakej budou mít děti ke psům vztah po návratu do Česka. Otevřeně jim říkám, že v Česku se většinou psů bát nemusí, že tam vždycky mají po ruce nějakého páníčka a že by se potulovali volně, neexistuje. Tady, že to je někdy nepříjemný. Ale v Česku to takhle neznáme. Uvidíme. Budu to monitorovat. 

UPDATE: Andělčin sen z noci. Potkala v něm psa, vylezla na strom a vytáhla tam i Josífka. Takže se zachránila. A pomohla i bráchovi. Josífkovi se zas zdálo, že jakejsi pes přeskočil plot a on se s ním skamarádil a pes se stal jeho hlídačem. Taky dobrý. Pavel snil o tom, že má strašně moc slepic. A já, že jsem musela nechat v nemocnici Josífka. Takže každej o svým.