#den28: hora Olymp

 “Sláva, sláva, přišli k nám, bůh Zeus a Hermes, oni občas sestoupí z nadolympslých nebes,” zpívají v muzikálu Tarsan Řekové, kterým přijel Pavel do Athén vyprávět o novém Bohu, Ježíši Kristu. My si tuhle písničku spolu s nimi zpíváme už asi rok. “Tak dnes se na ten Olymp vypravíme. Kouknout se, jestli tam ti bohové fakt jsou,” říká Pavel dětem. “Já už dopředu vím, že nejsou,” odpovídá Andělka a my jí ten a priori postoj schvalujeme. 

V batohu máme svačinku na celý den, od našeho přímořského domku vyjíždíme do výšky asi tisíc metrů nad mořem, parkujeme, vyskakujeme, jde se! 

Cesta stoupá strmě nahoru. Děti se honí mezi šutry, chtěly by si všude hrát. Vyhlašujeme proto pravidlo jedné přestávky. Každý si může kdykoli říct o desetiminutovou pauzu. Andělka si ji vybírá hned. Z šutrů si s Josífkem udělá postýlky, chvíli poleží, pak vyleze na nejbližší balvan, na dalším objevuje jakýsi nápis. Tolik věcí! Deset minut na prozkoumání všech těch krás rozhodně nestačí, ale rodiče jsou neúprosní, vzhůru do kopce! 

Jdeme. Ze stromů už padá listí, mezi větvemi probleskuje slunce, je tu krásně čistý vzduch. Po chvíli si pauzu vybírá i Josífek, který zatím statečně jde, ale za nedlouho se ten kopec zdá silnější, a tak si nejmladší člen výpravy osedlá svého privátního koníka (tatínka). Postupujeme dále. Terén začíná být vyloženě stupňovitý, pod úzkými cestičkami stoupajícími strmě nahoru často zejí srázy holých skal. Sem tam překračujeme koryta vymletá jarní vodou. I tady potkáváme toulavého psa. Přestože na začátku stezky byl nakreslen zákaz vstupu psům. Ale ti, jak podotkl Toník, neumí číst. 

Občas děláme pauzu na jídlo, za nějakou dobu si vybírá odpočinek i tatínek. Jinak vytrvale jdeme. Po třech hodinách výstupu jsme u rozcestí v nadmořské výšce asi 1750 metrů. Kolik jsme ušli kilometrů nevím, ale převýšení je v tuto chvíli asi 750 metrů, klobouk dolů děti. A ti dva starší chtějí jít dál! Mapy totiž slibují, že teď se má vyjít ze zarostlého terénu a pokračovat už výhradně mezi skálami. Dělíme se proto na jednotku A (maminka, Toník, Andělka) a jednotku B (tatínek, Josífek). Jednotka A pokračuje ještě chvíli ve výstupu, jednotka B se začíná vracet do základního tábora. Ono totiž od začátku pochodu sem tam zahřmí a teď začalo i profukovat, nechceme, aby nás v horách stihla bouřka. A pokud jsme teď šli tři hodiny, dolů to budou nejméně dvě. Takže jednotka A má k dobru jen deset minut na pochod směrem k vrcholu Olympu, domluvíme se s Pavlem, a my s dětmi pokračujeme. Krajina se opravdu proměňuje, stromy zmizely, sem tam je tu nějaká kleč, zato kamení i srázů je mnohonásobně víc. Tohle by byla už zase cesta pro Sparťany. Baví nás to s dětmi akorát těch deset minut. Dojdeme co nejdál můžem, natáčíme video pro jednotku B, aby taky viděla to, co my a vydáváme se na sestup. Míjíme cestou několik lidí, kteří vystupují k zaznačené horské chatě, kde většina poutníků po první etapě výstupu přespí a až druhý den se vydá na další etapu na vrchol. 

Toník se cestou dolů rozhodně počítat schody. On počítá dřevěné a mně dává za úkol počítat kamenné. Povídáme si. Cesta dolů po štěrku občas dětem podklouzne, jsem dojatá z toho, jak se vzájemně podporují slovy: "Dobrý Andělko? Stalo se ti něco?" "Ne, dobrý." To je dobře, že to bereš dobře!" nebo "to se nic neděje, mě to taky sklouzlo," a nebo "tak se vyplač a chceš pauzu, Toníku?" Asi až po hodině pochodu doháníme Josífka s Pavlem. Josi to prý šel hodinu sám, dělal jump a small jump a big jump. Hezký! 

Asi po dvou a půl hodinách jsme dole. Dobrej záběr na kolena. Tak jedem zase grilovat. Máváme Olympu a jsme vděční, že jsme tam mohli být. Bozi žádní, v tom máme dneska jasno. 

Zápis Toníka: Bili tam zakazi - zakaz psu trhani kitiček ohně hazet otpatki i přesto sme potkali 3 psi psi evidentně neumi čist zakazi prvnich 50 metru sme šli z naprostim natšenim a pak bila rodina přestavka na 2 minuti každi měl možnost jedne přestavki josifek z andělkou si ju viplitvali během 20 minut a přišli sme za hodinu k obroskim propastem. Překračovali sme velki řeki kde nebila voda. Řeki sme překonali  pak sme se rozdělili na skupinu a a skupinu b skupina a šla ještě 10 minut. Šli sme dolu a v pulce sme potkali josifka a taťku a celkovje překonali naši nejviši horu sněšku došli sme k autu a ja sem počital schodi a dřevěni schodu bilo 737 a kamenich schodu bilo 428 a je konec