#Den3: Výšlap k jezeru Emosson

Náš poslední slunný den podle předpovědi počasí před dvěma dny. I přesto si dopřáváme pomalé ráno. Několik her Exploding kittens (Josífek: „Já vím, co máš. Attack, že?), Citadela, pexeso. Do batohu znovu balíme zimní bundy. Chceme do hor, máme v plánu opět lanovku, ale tentokrát to bereme s rezervou, už víme, jak to s těmi lanovkami chodí, žejo, takže vybíráme záměrně vrchol s jezerem Emosson, kam se můžeme dostat i sami autem. Alespoň to tak podle mapy vypadá.

Už po cestě se ukazuje, že dnešní den bude dobrodružnější, než bychom předpokládali – Pavel zapomněl doma pasy a část cesty jedeme přes francouzské území. Sám se dokáže při operaci „smuggling“, jak ji nazval, očividně dost pobavit, nemá pasy, navíc Andělčin je několik týdnů propadlej, haha, nicméně v tomto humoru zůstává osamocen. Na hranicích nakonec nikdo nic nekontroluje, takže nelegální část dne je pro tuto chvíli úspěšně za námi.

Lanovka nejede. Takže varianta B, vyjedeme na vrchol autem. Nicméně osm kilometrů před plánovaným vrcholem – závora, zákaz, nápis, který díky naší vrcholové znalosti jazyků dokážeme s pomocí záchytných anglicky a latinsky znějících slov přeložit z francouzštiny jako nebezpečná cesta, vstup zakázán. Je u toho obrázek pro auta i pro pěšáky. „Tak musíme dál pěšky,“ velí Pavel. Asi mu budeme muset dát nějakou přezdívku narážející na to neustálé porušování pravidel. Toník vyvalí oči, já taky, vždyť k jezeru je to 700 metrů převýšení. „Ujdem, co ujdem,“ uzavírá debatu Pavel.

A tak jdem.

Po silnici do kopce, za nějakou dobu jede zdola auto. „Kudla, to jsme měli stopnout,“ uvědomíme si se zpožděním. A tak s vroucím přáním, aby jelo nějaké další, jdeme dál, svačíme, sbíráme šišky, hrajeme šiškovanou a jdeme. Přibližně ve třetině cesty k vrcholu potkáváme obyvatele místní chatky, který nás zasvěcuje do místních poměrů – ne, nebydlí tu, jezdí jen na víkendy s dcerou, v zimě se na chatu lze dostat pouze na běžkách nebo sněžnicích, prý tu bývá až sedm metrů sněhu. Rozloučíme se a pokračujeme dál. Cesta ubíhá v poklidu, děti jdou skvěle. Obdivuji hlavně malého Josífka, ani jednou se nepoponese, ani jednou si nepostěžuje. Rozdávám čokoládový doping. Jdeme dál. Zastavujeme u potůčku a jdeme. A najednou se objevuje první sníh. Právě včas, aby povzbudil morálku mužstva. To už víme, že jsme skoro tam. Děti znovu dělají koulovačku, do třímetrové závěje proražené podél silnice píšou a kreslí, sněhuláka, kterého jsme objevili, zdobíme kamínky a mrkví. Úplně nahoře je dechberoucí jezero. Je teda uměle vytvořené, což mu ze začátku nemůžu odpustit, ale po chvíli ho beru na milost. Je tu krásně.

Jenže je pozdě. Skoro pět hodin! Dole nebudeme dřív než v sedm, půl osmé odhaduje Pavel. A mě bolí kolena. A děti jsou už docela unavený, i když dolů by to určitě daly.

Šálí nás oči nebo je u té restaurace zaparkovaný to auto, který jsme viděli jet cestou nahoru? Jasně že je! Určitě nějací místní! No nic, líná huba, holý neštěstí, znáte to, jdu se zeptat. Uvnitř jsou tři chlapíci, tak trochu mafiáni od pohledu. Už když spustím, hledí na mě nedůvěřivě a kroutit hlavou začnou tak po půl minutě. Vysvětlují mi, že jsou na vršku nelegálně a že nás dolů vzít nemůžou, i když vlastně už jedou, protože se bojí, že by přišli o řidičák. „Tak jo, nevadí, stejně vám děkuju,“ loučím se a s Josífkem za ruku odcházím z restaurace. Ujdeme asi deset minut, když ta černá Toyta Pathfinder zastavuje vedle nás. Jeden z chlapíků si lehá do kufru a další ukazuje na tři volná zadní sedadla. „Nasedněte si,“ říká lámanou angličtinou a my naskakujem dovnitř.

Po cestě mluvíme o jejich restauraci, kdy ji otvírají (no jasně, koncem května, dřív tu sezóna a očividně ani jiní turisté kromě nás nejsou!) a kolik ji v sezóně navštíví lidí, jak to mají s jazyky a že se učí povinně německy, jaké je pro ně nejhezčí místo Švýcarska a odkud že jsme my a tak dále. Po necelých deseti minutách jízdy jim vřele poděkujeme a rozloučíme se. Plynule přejdeme k vlastnímu autu. Odjíždíme přes francouzské hranice bez pasů zpět do naší chatky a pak už jen najíst, vyčůrat, vyčistit zuby, pomodlit a spát. Jo, a taky pár Exploding kittens.