#Den4: Slunný den darem (a most smrti)

Ráno se probouzíme za vytrvalého bubnování deště, jasně, už je to tady. Vytahuji tašku, kterou jsem pro tyto dny vypůjčila z knihovny – jsou tam albiknihy a albileporelo, zvukové pexeso, dřevěná hra od Djeca a několik knih. Děti se tím začínají probírat, znovu hrajeme sérii deskových her a mezitím se venku začíná vyčasovat. Vysvitlo sluníčko! Že by nějaké okno mezi hlášenými hodinami a hodinami vytrvalého deště? Toho musíme využít! „Jdeme na ten most,“ velím a strkám pláštěnky do batohu. Aby nás něco nepřekvapilo po cestě.

Ten most je přes sto metrů dlouhá lávka s názvem Passarelle a Farinnet zavěšená nad propastí mezi dvěma obrovskými skalnatými masivy. Od chatky ji máme asi patnáct minut jízdy. Navíc dojet se dá necelý kilometr od ní. Cesta vinicemi je prosluněná a brzy jsme u cíle.

Jako první se k lávce hrnou děti. Pavel chytá Josífka za ruku a za chvíli mi už mávají z druhé strany. Já jsem už několikrát vyrazila, ale vždycky jsem se vrátila. Vím, že je lávka bezpečná, ale tyvogo, proč se musí tak houpat? Děti mi jdou naproti, chtějí mi pomoct. Je to pro ně zážitek. Jenom já dojdu nakonec maximálně do třetiny, možná, že kdyby mě honil urgal, tak to dám, ale takhle nemám proč, vysvětluju Toníkovi. Andělka s Josífkem mi aspoň natrhají kytičku, aby mi to nebylo líto. Pak se se mnou vydávají k autu, zatímto Pavel a Toník se rozhodnou seběhnout kopec do Sailonu, já tam mám za úkol dojet. Před tím než naložím nejmenší členy do auta, ještě krmíme osly, které na Andělku hýkají na nedaleké pastvině.

Kluky nabereme v historickém centru Sailonu, koupíme dvě veky dohromady za dvě stovky v místním krámku a se spícím Josífkem se jedeme naobědvat. Přijíždíme akorát s průtrží mračen, dobře načasováno.

Od tří je ale zase hezky. Rozhodujeme se pro výlet na kolech. Jedeme ze Sailonu podél řeky na hřiště ve Fully a nazpět mezi vinicemi. Tady je snad opečován každý kousek půdy! Kromě vína jsou tu tunely s jahodami, sloupcovité jabloně a hrušně nebo pěstírny květin na řez. Toník by chtěl, abych mu domluvila brigádu v nějakém tunelu jahod. Andělka by chtěla jenom ty jahody :) K autu dojedeme po šestnácti najetých kilometrech.

Nakonec je to krásný a plnohodnotný den. Mám pocit jako bychom ho dostali darem. Děkuji!