#Den7: Promočení jak slepice, ale to jezero jsme viděli!

Budím se do zvuků dětské hry. „Josífku, tohle je zloděj, to můžeš někoho okrást!“ vysvětluje právě Toník Josífkovi pravidla Citadely. Přestože je desková hra určena hráčům od desíti let, Josífek hru pochopí a hraje ji se sourozenci.

Rozhodujeme se pro další pomalé ráno. Necháme děti vyhrát si v okolí naší chatky, s Andělkou pro zbytek rodiny připravujeme pokladovku po šipkách z klacíků až k závěrečné odměně sestávající z čokoládové tyčinky pro každého. Děti pak ve spolupráci chystají další klacíky na táborák. Sbírají lesní jahůdky nebo v autě poslouchají uhrančivý příběh z pera Julese Verna o klucích ztroskotaných na pustém ostrově. Stačíme se doma i naobědvat a teprve potom vyrážíme na náš poslední výlet do švýcarských Alp, tentokrát k jezeru Lac de Cleuson, měla bych vlastně napsat přehradě, protože vodní plocha byla uměle vybudována zdí zachytávající vodu z rozpouštějícího se sněhu. Autem se dostáváme poměrně daleko – asi tři kilometry od nádrže s převýšením necelých tři sta metrů. Tam a zpět dohromady maximálně sedm kilometrů.

Úvodních asi sto metrů jdeme snad hodinu. Cestu totiž kříží potůčky z rozpuštěného sněhu a děti staví přehrady, mění toky a budují jezírka a hrady. S Pavlem se našemu tempu smějeme, no co, aspoň máme čas si popovídat. Nakonec ale začneme kopec postupně zdolávat, až se probojujeme ke sněhu, na kterém děti opět dovádí, až mají mokré skoro všechny části oblečení. Boty jsou promočené úplně. Začíná poprchávat. Útočiště představují tunely proražené ve skále, ale je v nich lezavá zima, proto se rozhodujeme dojít k vrcholu i za vytrvalého mrholení. Výhled u nádrže je bombastický. Azurová voda, kolem čtyřtisícovky, sníh a nikde nikdo. Teď už ale začíná regulérně pršet. Škoda, stála bych tu hodiny. Ale v zájmu zachování zdraví musíme dolů. Josífek jde pro urychlení tempa na koně, ostatní děti poklusávají kolem dospělých, dolů to jde samo. K autu dorazíme v pravý čas, déšť se pořád stupňuje. Převlékáme se do náhradního oblečení, zatápíme a jedeme se ohřát o tisíc metrů níž. S Pavlem oceňujeme děti za to, jak výpravu zvládly.

I když přijíždíme do chatky po rychlém nákupu docela pozdě, děti ještě chtějí využít hromadu klacíků z rána a rozdělávají oheň. Sedím u táboráku v šeřících se Alpách a vychutnávám monumentálnost okolních hor. Pavel šel spát, s dětmi jdeme za chvíli. Krásný poslední večer ve Švýcarsku. Dobrou noc.