Ráno máme pomalé, znovu musí být bazén, děti litují, že včera ho nestihli. Po rychlém obědě vyrážíme do nedalekého městečka Publier, které má vše, co pro klidné odpoledne potřebujeme - pláž u jezera, dětské hřiště a dokonce i hřiště na typickou francouzskou hru petangue neboli koulenou. Výbavu si půjčujeme na hotelu na recepci. Máme jednu sadu. Vysvětlíme dětem pravidla, rozdělíme se na dvě družstva a zábava může začít. Na hřišti na petangue se hraje úplně jinak než kdekoli jinde, a to kvůli povrchu, po kterém se vržené koule nekloužou tolik, co jinde. Dáme si snad deset kol. Nejdéle vydrží hrát Pavel s Toníkem. Zbytek rodiny mezitím pozoruje místní, jak hru hrají. Kromě mladých třeba i tlupa seniorů, pro které je petangue očividně společenskou událostí. Mají poklidné tempo a víc než hrají, povídají. Taková hospoda po francouzsku.
Dalším bodem programu je dětské hřiště a pak pláž, kde jednoznačnou atrakcí jsou labutě a jejich čerstvě narozená mláďátka. Andělka si hraje u vykotlaného stromu, kluci sbírají klacky. Svačíme a hrajeme deskovky.
Pak rychle na ubytování, ať stihneme ještě bazén, pak taky fotbálek, klasika. Večer si s Pavlem stihneme přečíst ještě něco málo z knihy When breath becomes the air. Asi už začínáme být odpočatí nebo co!
Comments
Post a Comment