#den13: Syracusy zadarmo!

Probouzíme se za zvuku příboje. Náš dům stojí přímo u moře, stačí sejít pár schodů a máš vodu po kotníky. Přístup je sice skalnatý, ale zase jsme dnešní ráno mohli pozorovat souboj mořského ježka se starým krabem. To bychom na písku nemohli. Snídáme s pohledem upřeným na moře. Jako dezert si jdeme utrhnout mandarinky přímo ze stromu, řídíme se pravidlem jednu na každý den, nemůžeme jim to tu úplně oškubat, i když naše děti by to očesali hned. 

Jakmile jsme připraveni, vyjíždíme do Syrakus, které jsou zapsané na seznamu světého kulturního dědictví UNESCO. Předem si načítáme historii města - nejprve patřily Syrakusy Řekům, nevyhnuly se jim punské války ani invaze athénských vojsk. Za dob nadvlády Dionýsiose I. se traduje příběh o Damoklově meči, který nechal krutovládce umístit na tenkém provázku nad důvěřivého Damokla, kterému chtěl srazit sebevědomí. Ve středověku bylo město pod nadvládou Arabů a v novodobé historii se ve vládě střídaly rody jako Habsburkové, Bourboni a další. K největším památkám v Syrakusách patří antické stavby - Dionýsovo ucho, řecké divadlo a nad ním umístěné pohřebiště, v centru potom Apollónův chrám a Katedrála narození Panny Marie. Zjišťujeme, kolik bude vstupné do antického komplexu. Dvacet euro na dospělého píší, to je skutečně dost. Ale jsme tu jen jednou za život, ne? Aspoň to auto zas necháme někde bezplatně. Vystupuji s dětmi před vstupem do antického komplexu a zatímco Pavel hledá příhodné parkování, zjišťujeme situaci. U pokladny nás čeká milé překvapení. "Today is free," říká paní a zprvu mám pocit, že jí špatně rozumím. Snažím se doptat proč. Nakonec pochopím - trefili jsme se do státního svátku, který připomíná ukončení druhé světové války v Itálii. Náhoda? Ani náhodou. 

Vstupujeme do komplexu a vychutnáváme si bronzové sochy, děti se diví, že takto vypadá bronz. Torza různých děl jsou tu rozeseta všude. Vévodí jim jeskyně dlouhá 65 metrů, jejíž vchod má mít tvar ucha a za vlády Dionýsiose I. zde bylo zřízeno vězení Na konci jeskyně je jakási socha, kterou všichni fotí, socha někdejšího krutovládce. Vyfotíme si ji taky. Tak, to bychom měli. Jdeme dál k řeckému divadlu, které působí poměrně impozantně s průměrem 138 metrů, ale stejně, byli jsme Epidauru. Hroby vyhloubené ve skále nás zajímají více, nic takového jsme ještě v životě neviděli. Jak to v tom šutru dokázali vykopat? Děti si to asi hned chtějí ozkoušet a uchylují se ke své oblíbené zábavě - šutrem do šutru a vyrábíme prášek do naprostého ušpinění veškerých částí oděvu. Jakmile je to omrzí, hledáme ještě hrob Archimeda, který je pravděpodobně nejslavnějším občanem Syrakus, ale ten opravují, je uzavřen. Proto zamíříme z komplexu ven k autu. Na cestu nemáme žádnou svačinu, děti protestují, že mají hlad. Rozhlížím se kolem sebe a v postranní uličce uvidím něco jako místní cukrárnu. Na zahrádce sedí spousta místních a je to tu mimo centrum, ceny jsou příznivé. Vybereme si slaný koláč plněný špenátem a další se sýrem a šunkou. Ochutnáváme také typické sicilské arancini - rýžovou kuličku s masovým ragú uprostřed obalenou ve strouhance a osmaženou. Není to špatný. Taková rýžová kroketa. Jako zákusek si poručíme několik kousků cannoli, které vypadají trochu jako naše trubičky, jen těsto je smažené a plněné jsou slazenou čerstvou ricottou. Rodinné hody ukončíme granitou. Pocitově něco mezi zmrzlinou a ledovou tříští, jen z čerstvého ovoce, vody a případně cukru. Ta citrónová je tak osvěžující! 

Teď už bez větších protestů můžeme pokračovat. Auto je zaparkované u moderního chrámu Santuario della Madre Vergine delle Lacrime, který byl založený po zjevení obrazu plačící Panny Marie a uzdravení smrtelně nemocné ženy. Betonová stavba je impozantní. Obcházíme ji ze všech stran, dovnitř se ale nedostaneme, je siesta. A tak nasedáme do auta a zamíříme na malý syrakuský ostrůvek, na němž je zbytek památek, které chceme vidět, včetně Archimedova muzea. To je uzpůsobené speciálně pro děti. Vstupnému se tady už ale nevyhneme. Pavel s Pepíkem se proto jdou vyspat do katedrály Narození Panny Marie, já s dětmi absolvuji muzeum. Je to zajímavé. Archimedův zákon, Stomachion, páky, kladky, vodní turbína i praktické provedení pověsti, podle níž Archimedes využil odražené sluneční paprsky k zapalování lodí útočících na město. Ke katedrále dorazíme asi o hodinu a půl později. Pavel ji už má prozkoumanou. Ukazuje nám antické sloupy i podloží, které jsou do stavby zakomponovány, protože na místě původně stál Athénin chrám. 

Nazpět se vracíme přes ruiny chrámu Apollóna, a děti ještě chtějí stihnout pláž, zkoušíme něco najít, ale na koupání to už není, zato je tu opravdu úplná závěj mušlí. To není možný. Máme jich už tolik, že nazpět budeme muset půlku vyházet. 

Dneska byl krásnej, naplněnej den.