#den15: Zase v letadle

Vstáváme před pátou. Poslední mandarinky, poslední zvuky moře, křičíme do tmy ahoj a nasedáme do auta. V sedm vracíme na letišti zpět našeho volkswavgena, Sicilián při předání kývá, že vše v pořádku. Odbavujeme zavazadla, batoh s mušlemi váží pět kilo. A to děti půlku svých úlovků vyházeli a domů si vezou jen ty nejhezčí. Letadlo odlétá na čas. Cesta plyne rychle. Toník si čte, s Pepíkem hraji karty. Andělka se dívá vedle Pavla celou cestu z okýnka. Ve Vídni při čekání na autobus Josífek usíná, Toník se baví tím, že vybírá v automatech zapomenuté drobné. Celkově třicet centů. Autobusu do Brna se děti už nemůžou dočkat, dobře vědí, že každý bude mít před sebou obrazovku pro hru s autíčkem nebo pohádku. Poslední úsek cesty je tím pádem úplně klidný. Od Grantu do šlapnic,v po večeři u našich nás dědeček Jareček hodí domů, znovu si říkáme, jak to tu máme krásné. Při každém návratu z dovolené. A taky tentokrát. I když Sicílie byla úžasná dovolená. 

Comments

Post a Comment

Popular posts from this blog

#den1: Konečně dovolená!

Image
 Vyrazili jsme. S jazykem na vestě. Nabaleno mám od včerejška, uklizeno taktéž, hlavní pracovní povinnosti ke svatému Jakubovi jsem dotahovala do noci. Ráno jsem odvezla děti do školy a v kanclu jsem absolvovala pět konzultací, jednu za druhou. Neobědvala jsem. Domů jsem dojela po třetí. Naposledy před dovolenou jsem zalila předzahrádku, pověnovala se lednici, poslední úklid. Pak jsme vyhráli tetris nad našimi kufry. Ještě natankovat. Vyzvednout děti u babičky. Hotovo.  V autě mluvíme o tom, jaký měly děti poslední den ve škole. Posloucháme Rychlé šípy. Jíme muchovník a buchtu od babičky.  Před sedmou dojíždíme k Oťajsovi. Grilovačka, deskovky, pohodička. KONEČNĚ DOVOLENÁ! 
Read more

#den14: Procházka sicilskou Nekropolis

Image
Toník: Probudil jsem se a vzal jsem si šachy na mobilu a pak jsme hráli ňáký hry - bengy a tak - pak šli na pláž a já a mamka jsme zůstali ale já jsem si jenom vzal boty a šel jsem na pláž za nimi a oni hned na mě začali hlasitě mluvit máme mořského ježka taťka ho přinesl z moře a opravdu a za chvíli se za ním objevil stín a byl to krap a viskakoval za ním a taťka ho chtěl pošoupnout na kamen za ješkem ale on do toho kamene kousl a pak jsme odešli a doma jsme si hráli a pak jsme jeli na pláž a já z taťkou jsme se šli koupat šla aji andělka ale ta za chvíli odešla a mi jsme se potápěli a hledali mušle a našli jsme jich hodně nakonec šla do vody i mamka a pak jsme jeli na hropky a tam jsme trochu chodili a byli tam srázy a pak jsme šli do auta a jeli jsme do ubytování a pak jsme balili a pak jsme šli spat. Maminka: Nekropolis, o které píše Toník, nám vyrazila dech. Ne nadarmo se nachází taky v UNESCU. Jedná se o kolmé vápencové skály tvořící hluboký kaňon, který je prošpikovaný dírama ...
Read more

#den 18: Athény. Akropole, agora, areopág a sloupy a kamení

Image
Ráno se nejvíc těšíme na snídani. Podává se před hotelem v zastřešeném podloubí ulice, výhled mám rovnou na kontejnery přetékající odpadky, různé papírky jsou i pod stoly určenými k snídani. Naštěstí aspoň připravené jídlo je moc dobré. Řecký salát, vajíčka, párek, sýry a šunky, cereálie, mléko, oříšky, ovoce, sušenky a sladké pečivo. Sedíme tu hodinu a půl. Dětem dáváme instrukce, že další jídlo bude až večeře a že se musí najíst na celý den. Andělka si dokonce odnese jeden croissant jako svačinku, myslím, že jsme připraveni.  Plán je začít Akropolí. Nemůžu se dočkat. Akropole! Jsme u ní za chvilku. Je tu rozhodně nejvíc lidí, co jsme dosud na cestě Řeckem potkali. Vstupenky dostaneme až na dvanáctou hodinu, to je trochu překvapení, ale co naplat, dřív do vysokého města (acro = vysoké, polis = město) nemůžeme. Takže máme hodinu a půl neplánovaného volna. Co s tím? Kousek odtud je areopág, vyvýšená skála, odkud v roce 54 pronesl své kázání k Athéňanům svatý Pavel. Jednalo se tenkrá...
Read more