V 6.30 nás budí uklízečka. Přišla nám vytřít pokoj. Tak
díky moc. Vzhledem k tomu, že jsem v noci několikrát vstávala a
přemlouvala vzdorujícího Josífka, aby se nadýchal medikace, bych klidně spala i
dýl. Nicméně potom mi přinesou snídani až do postele! Tím si mě tu získají. Tohle jsem nezažila roky. Dopoledne
trávíme s Josífkem tím, že hrajeme bangy, pexeso, naše evergreeny,
očividně se nedospělému publiku nikdy neomrzí a taky si pustíme Vinettoua
v údolí smrti. Pak nám znovu přinesou oběd do postele! Po obědě si zdřímnem!
Když se probudíme, poprosím sestru, aby Josífka na chvíli odpojila od těch dvou
hadiček, který má na sobě už od včerejška a jdeme se poprvé projít. Nicméně
čůrat chce Pepík pořád do kelímku :).
Na odpolední návštěvní hodiny za námi dorazí Pavel
s dětmi, říkám mu, že by nás mohli snad zítra pustit – rozbory krve vyšly
Josífkovi v pořádku, ještě se čeká na výsledky výtěru z pusy a nosu,
jsem přesvědčená o tom, že mu tam vyjde nějaký vir laryngitidy. A doufám, že
ten zítřek by mohl klapnout. Josífek teda začal dost kašlat, ale chrčení jinak
ustalo a zdá se mi veselej a jako dřív.
Jakmile naše návštěva odejde, pustíme si Asterixe a Obelixe
a já nedělám nic jinýho než že se koukám s Josífkem. Mám pocit, že to moje
tělo taky potřebuje – odpočinout si. Usínáme pak snad už před osmou.
Comments
Post a Comment